Archiv pro štítek: mangold

Mangold na římský způsob

Včera jsme si představili mangold jako téměř zapomenutou listovou zeleninu. Abych, alespoň částečně, mangold vrátili do českých kuchyní, uvedeme dnes recept, podle kterého si z mangoldu připravíte chutnou přílohu například k vepřovým minutkám.

Suroviny:
1 kg mangoldu
6 lžic rostlinného oleje
2 stroužky česneku
2 citróny
čerstvě mletý pepř
sůl

Postup na přípravu mangoldu po římském způsobu

Z mangoldu odstraníme kořen, silné konce eventuálně odřízneme a jednotlivé listy důkladně opereme. Zvlášť si všímáme spodní strany řapíků a listů. Řapíky po délce rozkrojíme, zkrátí se tak doba tepelné úpravy.
Ve větším množství vařící osolené vody řapíky i listy minutu předvaříme, po vyjmutí necháme okapat. Okapaný mangold hned přendáme na předehřátou mísu. Na malém ohni rozehřejeme na pánvi olej, vložíme do něho oloupaný a na plátky nakrájený česnek, a jakmile zprůsvitní, zalijeme česnekový olejem mangold.
Ochutíme šťávou z jedné poloviny citrónu, zasypeme pepřem a lehce promícháme. Zbylý citrón nakrájíme na osminky a podáváme k pokrmu zvlášť.
Takto upravený mangold se hodí jako malý teplý předkrm nebo příloha k vepřovým minutkám, ale také bílým masům. Dobrou chuť.

Téměř zapomenutý mangold

Název rostliny snad na někoho zapůsobí trochu exoticky, je to však jméno nenároční zeleniny, kterou už kdysi dávno znali a na svých zahrádkách pěstovali naši předkové. Podle dochovaných zápisů byl právě mangold před třemi sty lety ve střední Evropě nejoblíbenější zeleninou. Později jej však zcela zatlačil do pozadí špenát, tehdy nově objevená zelenina, jež měla svůj domov kdesi v arabských končinách.

V moderních kuchařkách však příliš receptů z mangoldu nenaleznete, o moc lepší to ale není u klasické školy vaření. Například uznávaná Magdaléna Dobromila Rettigová ve svých spisech mangold ani pokrmy z něj neuvádí, dává přednost novějšímu a v té době asi modernějšímu špenátu.

Jiní autoři však na mangold píší slova uznání. Například ve své knize „Vitamíny z domova i zdaleka“ píší autoři D. Lánská a B. Hlava o mangoldu tato slova: „Mangold je prastará zelenina, využívaly jej už nejstarší kultury – Babylóňané, Egypťané, Číňané, Řekové i Římané.“

Římský básník Vergilius opěvuje ve svých Bukolikách zelinářskou zahradu z dob císaře Augusta, kde už tehdy rostl mangold spolu se zelím, kadeřávkem, mrkví, česnekem, ředkvičkou a šťovíkem.

Mangold

Výtečné dietetické vlastnosti mangoldu dnes oceňují především na území bývalé Jugoslávie, ale také ve Švýcarsku a v západní Evropě. Mangold by neměl chybět ani v našich zahrádkách. Je nenáročný na půdu a lze ho od léta postupně sklízet, list po listu a tak by pro rodinu stačil jeden delší řádek na záhoně. Dokonce ho lze i v zimě přirychlovat. Kořen zasazený v květináči umístíme v místnosti v teple a na světle. Na záhon se vysévá v dubnu. Potřebuje dostatek vláhy a lehce přístupných živin, hlavně dusíku.

Mangold obsahuje velké množství karotenu, vitamínu C, betainu prospěšného proti kornatění cév. Má mimořádně vysoký obsah vápníku – až 2%, železa a jiných minerálních látek. Jako každá zelenina i mangold obsahuje vysoký podíl vody, asi 90%, dále asi 2,5% bílkovin a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť.

Důvodů, proč mangold pěstovat a jíst, je tedy více než dost. Navíc má mangold oproti špenátu příchuť téměř ořechovou a nikdy nechutná palčivě ani ostře. S mangoldem můžeme připravit mnoho chutných pokrmů.