Echinacea Purpurea nebo chcete-li Třapatka nachová

Echinacea Purpurea je původní oblíbená indiánská bylina, jejíž původ je v Severní Americe. Jde o okrasnou asi metr a půl vysokou rostlinu z čeledi astrovitých, ovšem více než jako vytrvalá okrasná bylina se Echinacea pěstuje pro své léčivé účinky. I když s nástupem antibiotik ztratila Echinacea na významu, získává dnes tato neobyčejná rostlina opět (a právem) na oblibě.

Echinacea a její léčivé účinky

K léčivým prostředkům lze využít libovolnou část této rostliny, tj. květ, listy, stonek i kořen. Kořen rostliny se doporučuje sklízet na podzim, kdy se rostlina připravuje na období vegetačního klidu a veškeré látky stahuje právě do kořene.

Echinacea je považována za přírodní antibiotikum. Všechny části rostliny obsahují estery mastných kyselin, polysacharidy, seskviterpenické alkoholy, dihydroxinardol, silice, třísloviny a další účinné látky, které posilují funkci imunitního systému, má také značné desinfekční účinky, kdy pomáhá likvidovat mnoho druhů virů, bakterií a hub. Echinacea pomáhá také tlumit bolest, a tvrdí se, že působí také jako afrodisiakum.

Zevně se Echinacea používá na nejrůznější poranění pokožky, kdy pomáhá k hojení ran. Původní severoamerické indiánské kmeny ji po staletí používaly k hojení popálenin, ale také jako prostředek proti hadímu uštknutí.

Echinacea Purpurea

Jak Echinacea užívat

Snad v každé lékárně seženete desítky přípravků, jež obsahují extrakt z Echinacei. Pokud však máte možnost vypěstovat si vlastní rostlinu, tak tuto možnost jistě využijte. Sáček semen stojí jen pár korun a samotná rostlina není náročná ani na pěstování.

Prakticky celoročně si pak můžete připravovat čerstvý čaj z květů nebo listů rostliny. Nejúčinnější je však připravit si čaj z kořene, který následně můžete také sníst, to abychom léčivý účinek maximalizovali.

Zkušenější pěstitelé si mohou ze zelených částí rostliny připravit také masti k ošetření ran na pokožce. V tomto případě by byl postup výroby podobný jako u výroby masti např. z konopí.

Čaj z kořene Echinacea

Příprava takového čaje je velmi obdobná jako například u zázvoru, ovšem s tím rozdílem, že kořen zázvoru běžně koupíme v obchodě, Echinaceu si vypěstujeme vlastní. Po sklizení rostliny je potřeba kořen očistit a velmi důkladně omýt, poté jej oloupeme a na tenké plátky nakrájíme. Nakrájený kořen vložíme do hrnku a zalijeme horkou vodou (asi 80°C). Nápoj louhujeme minimálně 10 minut, ochutit jej můžeme například medem a citrónovou šťávou. Po vylouhování můžeme kousky nakrájeného kořene přikusovat k teplému nápoji.

Láska prochází žaludkem

Víte, co mají společného čokoláda, skořice, med, cibule, zázvor a ořechy? Dohromady do jednoho receptu by to někdo asi jen těžko smíchal (aby to bylo zároveň poživatelné), ale každá ze jmenovaných potravin zvlášť má silné afrodisiakální účinky.

Afrodisiakum

Afrodisiakum je látka, která po použití (v tomto případě po konzumaci) podporuje sexuální touhu a vášeň. Žádná romantická večeře se nemůže skládat z bramboračky a vepřo – knedlo – zela, to je jasné. Skutečná přírodní afrodisiaka jsou mnohem nenápadnější a přitom snadno dostupné.

Zejména ve středověku byla víra v afrodiziaka velmi silná, využívali se často jedovaté rostliny nebo jejich kořeny, z nichž je připravovaly nápoje lásky. Dnes jsme opatrnější. Nebude připravovat žádný nápoj lásky, ale chutný pokrm inspirovaný asi nejznámějším milovníkem všech dob.

Makaróny ala Casanova

Před dvěma sty lety zemřel nejznámější milenec celé Itálie Giacomo Casanova. Ve svém životopise napsal, že celý život se věnoval rozvíjení svých smyslů, a neopomněl také vaření. Dobré je dávat přednost jídlům s výraznou chutí a vůní, například makaróny po neapolsku.
A jak na ně?

Na olivovém oleji osmažte na kousky nakrájenou uzenou rybu (sardinky, ančovičky) a na kostičky nakrájenou červenou papriku. Pak přidejte oloupaná rajčata, černé vypeckované olivy a malou lžičku rajčatového protlaku. Dobře zamíchejte a pomalu vařte na mírném ohni. Uvařte zvlášť makaróny a podávejte s touhle lákavou omáčkou! Dobrou chuť.

Téměř zapomenutý mangold

Název rostliny snad na někoho zapůsobí trochu exoticky, je to však jméno nenároční zeleniny, kterou už kdysi dávno znali a na svých zahrádkách pěstovali naši předkové. Podle dochovaných zápisů byl právě mangold před třemi sty lety ve střední Evropě nejoblíbenější zeleninou. Později jej však zcela zatlačil do pozadí špenát, tehdy nově objevená zelenina, jež měla svůj domov kdesi v arabských končinách.

V moderních kuchařkách však příliš receptů z mangoldu nenaleznete, o moc lepší to ale není u klasické školy vaření. Například uznávaná Magdaléna Dobromila Rettigová ve svých spisech mangold ani pokrmy z něj neuvádí, dává přednost novějšímu a v té době asi modernějšímu špenátu.

Jiní autoři však na mangold píší slova uznání. Například ve své knize „Vitamíny z domova i zdaleka“ píší autoři D. Lánská a B. Hlava o mangoldu tato slova: „Mangold je prastará zelenina, využívaly jej už nejstarší kultury – Babylóňané, Egypťané, Číňané, Řekové i Římané.“

Římský básník Vergilius opěvuje ve svých Bukolikách zelinářskou zahradu z dob císaře Augusta, kde už tehdy rostl mangold spolu se zelím, kadeřávkem, mrkví, česnekem, ředkvičkou a šťovíkem.

Mangold

Výtečné dietetické vlastnosti mangoldu dnes oceňují především na území bývalé Jugoslávie, ale také ve Švýcarsku a v západní Evropě. Mangold by neměl chybět ani v našich zahrádkách. Je nenáročný na půdu a lze ho od léta postupně sklízet, list po listu a tak by pro rodinu stačil jeden delší řádek na záhoně. Dokonce ho lze i v zimě přirychlovat. Kořen zasazený v květináči umístíme v místnosti v teple a na světle. Na záhon se vysévá v dubnu. Potřebuje dostatek vláhy a lehce přístupných živin, hlavně dusíku.

Mangold obsahuje velké množství karotenu, vitamínu C, betainu prospěšného proti kornatění cév. Má mimořádně vysoký obsah vápníku – až 2%, železa a jiných minerálních látek. Jako každá zelenina i mangold obsahuje vysoký podíl vody, asi 90%, dále asi 2,5% bílkovin a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť.

Důvodů, proč mangold pěstovat a jíst, je tedy více než dost. Navíc má mangold oproti špenátu příchuť téměř ořechovou a nikdy nechutná palčivě ani ostře. S mangoldem můžeme připravit mnoho chutných pokrmů.

Rozmarýn

Rozmarýn byl odjakživa typickou rostlinou do květináče. Daří se mu dobře na okně a na balkóně, potřebuje světlé, teplé a slunné místo a kyprou humusní zem. Rozmarýn potřebuje také poměrně velký květináč, aby jeho kořeny měly dostatek místa. Protože se dá rozmarýn jen těžko pěstovat ze semen, měli bychom hned na jaře zakoupit sazenici.

Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, a to jak sušené tak čerstvé. Listy můžete použít celé i drcené či jemně mleté. Rozmarýn pomáhá lepšímu trávení a vylučování žluči. Užívá se také proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku, ke zlepšení paměťových schopností a jako podpůrný prostředek při demenci.

Rozmarýnem se koření už od pradávna. Aromaticky voní a chutná mírně ostře a kořenně hořce. Kořeníme jím vždy velmi opatrně, a to hlavně pokrmy z ryb, zvěřiny, ale i rajčatovou polévku, telecí, skopové i jehněčí maso. Zcela osobité aróma dodá rozmarýn například hovězímu guláši, bramborovým pokrmům, ale i uzeninám a grilovanému masu. Někdy stačí vhodit jenom několik jehlicovitých lístků přímo do grilu, mezi uhlíky, maso se tím jemně ovoní.

Charakteristickou vůni rozmarýnu tvoří bohatý obsah éterických olejů, které posilují krevní oběh a působí i na prokrvení tkání. Lidé už také odnepaměti věřili tomu, že rozmarýn posiluje srdce. Antické Řekyně, které přicházely do chrámu žádat bohyni Afrodité o krásu a lásku, zdobily její sochy věnci z rozmarýnu. Nezůstalo však jenom při zdobení soch. Řekyně prý také rozmarýn přimíchávaly svým manželům do vína. Předpis na rozmarýnové víno se zachoval až do dnešních dnů. V některých zemích je toto víno doporučováno a prodáváno v lékárnách dodnes.

Švestky pro chuť i pro zdraví

Švestky jsou oblíbeným domácím ovocem pozdního léta a podzimu. Kromě skvělé chuti a pestrého využití v kuchyni mají také léčebné účinky. Jsou bohaté na vlákninu, třísloviny a organické kyseliny. Obsahují značné množství minerálních látek, zejména sodík, draslík, fosfor, vápník, hořčík a železo. Z vitamínů pak švestky obsahují vitamíny skupiny B, vitamín C a provitamín A.

Švestky pomáhají léčit revmatismus, dnu, onemocnění jater, ledvin a krevního oběhu. Pomáhají také udržovat správnou hladinu cholesterolu v krvi. Nedávné studie navíc potvrdily, že pravidelná konzumace sušených švestek je nejlepší prevencí proti řídnutí kostí, tj. proti nebezpečné osteoporóze. Díky vysokému obsahu vlákniny pomáhají švestky také při zácpě.

Švestky jsou chutné nejen čerstvě utržené ze stromu, ale mají široké uplatnění i v kuchyni. Konzumují se mražené a kompotované, z nejměkčích plodů se vyrábějí povidla, kterými se pak plní ovocné knedlíky, buchty i koláče. Suší se nebo se z nich destilací vyrábí oblíbená slivovice. Čerstvé, sušené či nakládané švestky by proto neměly chybět na žádném stole.

Citróny nejsou pouze do čaje

Svou domácnost si po celý rok, ale zvláště v zimě a brzy na jaře, kdy každý vitamín má pro náš organismus cenu zlata, nedovedeme představit bez citrónů. Tyto kyselé citrusové plody obsahují nejenom ovocné kyseliny a cenná vitamín C, ale také draslík, sodík, vápník, hořčík, železo, fosfor a vitamíny A a B, které jsou pro naši výživu nepostradatelné.

Přední místo v naší kuchyni zaujímá kyselá citrónová šťáva. Používáme ji do studených i horkých nápojů, do krémů, vaječných pokrmů, jogurtů, salátových omáček, do masových pokrmů, i k ochucení ryb. Ovocné saláty zakapané citrónovou šťávou jsou výborným dezertem, citrónová šťáva i kůra (z důkladně omytých plodů) je oblíbenou přísahou do moučníků, nákypů či k přípravě polev. Citrónovou šťávu pijeme vždy zředěnou. Pijeme-li ji pravidelně, pomáhá při prevenci infekčního onemocnění, zvyšuje obranyschopnost organismu.

Využití citrónů v domácnosti je mnohostranné. Jen pro ilustraci několik tipů:
1) Ponoříme-li citróny na chvilku do horké vody nebo převalíme-li je zlehka válečkem několikrát na podložce, vydají více šťávy.
2) Květák si udrží svou bílou barvu, pokapeme-li jej před vařením citrónovou šťávou.
3) Chuť masa znatelně zjemníme, pokapeme-li je alespoň 15 minut před pečením nebo grilováním citrónovou šťávou.
4) Jestliže do sójové omáčky přidáme několik kapek citrónové šťávy, získáme výbornou marinádu ke grilovaným rybám a masům.
5) Nakrojený citrón uchováme svěží, když jej řeznou plochou položíme na talířek lehce navlhčený octem.

Závěrem uvádíme jeden dnes již zapomenutý recept na citrónové máslo:

Čtyři lžíce másla umícháme do pěny, přidáme podle chuti sůl, vetší špetku pepře, lžíci rozsekané petrželky a lžíci citrónové šťávy. Promícháme a uložíme do chladu. S citrónovým máslem výborně chutnají grilované pokrmy, hodí se také k mazaní krekrů nebo jen tak na toasty.